Umění italských sýrů a komunikace.

6 min. čtení

Začít podnikat vyžaduje odvahu. Začít podnikat v cizí zemi vyžaduje kromě odvahy ještě špetku sebevědomí. A začít podnikat v cizí zemi a v úplně jiném oboru, než v jakém jste vystudovali a získávali první léta praxe, vyžaduje navíc ještě správnou míru bláznovství. Marco D'Amelj Melodia a Tiziana Somma, zakladatelé Mozzarellart, těmito vlastnostmi oplývají. Jako správní Italové mají komunikaci v krvi. Při rozjezdu výrobny italských sýrů v Praze se sice obešli bez vlastní znalosti, jak sýr vyrobit, bez správného marketingového uvažování nikoliv. 

Dočetla jsem se o vás, že jste studovali něco úplně jiného, než v čem podnikáte.

T: Studovali jsme politické vědy a potom jsme se specializovali na marketing a management. Pracovali jsme dříve v kanceláři, s mozzarellou byste těžko hledali něco společného.

Když jste přijeli do Prahy, věděli jste od začátku, že tu budete podnikat?

T: Praha byla plná italských restaurací. My chtěli obchod a přinést výrobu do města, protože většinou se potraviny vyrábí mimo město a pro lidi je těžší jet se na provoz podívat. Vysnili jsme si jej s velkými okny, skrz která je vidět přímo do výroby.

Proč zrovna mozzarella?

T: Věděli jsme, že jestli zde chceme zůstat dlouhodobě, musíme vytvořit kombinaci nápadu ze zahraničí a lokálních surovin. Chtěli jsme zaujmout, přijít s něčím speciálním, čerstvým, rozdílným od ostatních potravin. Dnes už prodáváme kromě mozzarelly i jiné produkty typické pro náš region a Itálii vůbec.

Je snadné vyrábět mozzarellu ve městě v malém provozu?

T: Jednoduchý byl nápad, kterému lidi budou rozumět. Mozzarella je velmi známý sýr, jeho výroba má dlouhou tradici a tady v České republice máte dobré mléko. To je perfektní kombinace. Tím však jednoduchost vzala za své a začaly složitosti. Například najít lidi, kteří se na výrobu mozzarelly specializují. 

Jak se vám daří shánět ty správné zaměstnance? Pracují pro vás Italové nebo i Češi? 

T: V naší laboratoři, jak výrobně říkáme, pracují Italové, které jsme museli přivézt z Itálie. Je pro nás důležité, aby naše sýry vyráběli Italové, protože přece jen mají zkušenosti s tímto tradičním pokrmem. Mistři sýraři si svoji profesi v rodině předávají, výroba je rodinným tajemstvím. V obchodě zaměstnáváme jak Italy, tak Čechy. 

Jak se Čechům daří v obchodě adaptovat na italskou mentalitu? 

M: Najít vhodné lidi na pozici prodavačů je složité hned z několika důvodů. Zaprvé mladí Češi nejsou schopni si tuto práci představit jako práci na celý život. Myslí si, že to je jen na chvíli, aby si trochu vydělali. A zadruhé my nepotřebujeme někoho, kdo prodá jednu mozzarellu, ale někoho, kdo umí navázat kontakt s lidmi.

Za úspěchem podniku stojí kromě dobrého produktu i nálada, kterou cítíte, když přijdete do obchodu.

A v Čechách toto naprosto chybí. To už tu spíš najdete tu mozzarellu než prodavače, který umí udělat atmosféru.

Takže musíte hodně investovat do rozvoje zaměstnanců?

M: To je ta největší investice ze všech. Investujete čas, peníze a energii a oni třeba po třech měsících odejdou a to, co jsme je naučili, si vezmou s sebou. Uvědomují si to jen zřídka. Je to v mentalitě. Byl jsem překvapený, když mi po skončení schůzky potenciální zaměstnanec řekl „dám vám vědět“. Jak „vy mi dáte vědět“? Já dám vědět vám! Pro Italy není normální, aby člověk, který se uchází o zaměstnání, říkal potenciálnímu zaměstnavateli, že mu dá vědět, jak se rozhodl. Pak ztrácím zájem s takovým člověkem pracovat.

To mě přímo navádí k další otázce – jaké jsou největší rozdíly v mentalitě mezi Čechy a Italy z vašeho pohledu?

M: Tak především, jestliže má Ital někde dobrou práci, tak v ní zůstane klidně i po zbytek života. A další věc je, že Italové více pracují. Když jsem tady začal pracovat, trvalo mi minimálně měsíc, než jsem pochopil koncept dlouhého a krátkého týdne. To bylo pro mě úplně nové. Váš dlouhý týden je můj normální týden. Když jsem zjistil, že tu lidi pracují třeba jen tři dny v týdnu, říkal jsem si, že jsou tady lidé bohatí, toto je bohatá země. 

Lidem tady také někdy chybí vize. Pracují proto, že chtějí jet někam na dovolenou. V Itálii je to jinak, když děláte v obchodě, je to práce na celý život, poslání. Na druhou stranu Češi jsou úžasní v tom, jak jsou ochotni pomoci. Italové jsou spíše závistiví, že druhé ta myšlenka napadla dřív. Nepomůžou vám. Co se nás týče, tak Češi nám v začátcích hodně pomohli. 

Nyní máte dva obchody. Kde je ten druhý a je i jeho součástí výroba?

M: Druhý obchod je poblíž Anděla, i když bez výrobny. Je spíš marketingovým tahem. Byl to pro nás takový test, otevřít další prodejnu v jiné části města, bez výroby a sledovat, co se bude dít. Po roce a půl obchod na Andělu generuje dobrý byznys. Nicméně hlavní myšlenka je růst, chceme se stát nejvýznamnějším producentem sýrů v Praze.

Snažíme se vybudovat značku, kterou budou lidé poznávat a budou si ji spojovat s kvalitou, čerstvostí, zdravým jídlem.

Naše strategie je expandovat byznys a pokrýt Prahu i s ohledem na budoucí konkurenci. I to je součástí našeho strategického mixu, abychom firmu budovali a současně také ochránili. 

Můžete porovnat, jak složité je založit firmu tady nebo v Itálii? 

M: V České republice je naprosto jednoduché založit firmu, i když jako cizinec nerozumíte jazyku. Je tu nižší daňové zatížení, méně byrokracie a fungující trh. Podnikat v České republice je jednodušší než pro Itala v Itálii. Cítíme však, že v posledních pěti letech se situace zhoršuje. Mám na mysli například EET zákon. Vadí mi ta myšlenka, že mě někdo chodí kontrolovat. Já podnikám, dávám práci patnácti dalším lidem a myslím, že této zemi něco přispívám. A co dostanu zpět? Někdo si sem přijde udělat mystery shopping a pak mě bude kontrolovat, jestli mám v pořádku EET? Já přece platím daně a nemám s tím problém je platit, vím, že za to mám veřejnou dopravu, zdravotní služby, policii... všechno. Vždyť my podnikatelé denně riskujeme, bez jakýchkoliv jistot. Dneska máme byznys, zítra ho možná ztratíme. Jsme opravdu jiná kategorie, myslím, že by s námi mělo být zacházeno jinak. 

Jakým způsobem oslovujete a získáváte zákazníky a hlavně, co děláte pro to, aby byli spokojení, abyste si je udrželi a aby se vraceli?

M: Když jsme sem přijeli, neměli jsme žádnou zvláštní strategii ani moc peněz. První, co jsme strategicky vybudovali, byla tahle naše „laboratoř“ s velkou výlohou. Měli jsme vytipovaných několik míst a tady jsme viděli, že zde na světlech staví tramvaje i auta a lidi se dívají okny ven. Každý tak může vidět přes výlohu, co tady děláme, budí to pozornost.

Druhou strategií bylo ochutnávání. Vydali jsme kila a kila mozzarelly na ochutnávkách.

I když vám tu můžu navykládat cokoliv, musíte si udělat vlastní zkušenost, svůj názor. Pak přidat trochu show.

Jeli jsme na festivaly a dělali mozzarellu naživo před lidmi. Takhle se o nás pomalu lidé dozvídali. Já a Titi tady pracujeme každý den a známe všechny naše pravidelné zákazníky. Víme, co mají rádi, snažíme se do nich vcítit. Prodáváme podle vaší chuti víc než podle našich potřeb. To je hodně důležité. Češi jsou velmi dobří zákazníci, protože důvěřují.

Samozřejmě musíte dávat dobré rady. Je to velká odpovědnost, a když zklamete, jste vyřízení. A my tuhle práci chceme dělat do konce života, takže naše reputace je důležitá. Dnes o nás píší média, což je výsledkem naší dlouholeté práce a dobrého produktu. Kdyby naše mozzarella nebyla dobrá, tak ta světla, která na nás míří, zhasnou.

Za dvacet let tedy bude Mozzarellart značka s obchody po celé zemi?

M: To ví jen Bůh. Určitě dáme veškerou naši energii a vše, co umíme, do tohoto byznysu, který má budoucnost. Dneska se lidi místo průmyslové výroby obracejí k řemeslné. Chtějí jídlo bez konzervantů, čerstvé a místní, místo dováženého. I Češi začínají mít větší respekt k vlastní zemi.

Ze začátku lidé chodili a ptali se na buvolí mozzarellu, říkal jsem: ne, příteli, v Čechách nemáte buvoly. Máte krávy a tahle mozzarella je z kvalitního českého mléka.

Teď už začínají chápat, že tu také máte něco dobrého. A že není nutné nakupovat jídla kvanta a chtít, aby vám vydrželo celý týden. Radím jim, kupte si čerstvý produkt, který budete moci jíst dnes a zítra. Jako italské mámy. Jejich prací je nakupovat jídlo pro celou rodinu. A tak každý den obejdou všechny krámky, aby nakoupily to nejlepší maso od řezníka, zeleninu od zelináře atd. Vybírají si. A tohle se už tady začíná dít taky.

Evidentně se vám daří lidi o tom přesvědčit.

M: Naši myšlenku budujeme i díky potravinové revoluci, která teď Českou republiku ovládá. Když jsme sem přijeli v roce 2008, tak místní lidé jedli, jen aby přežili, teď po deseti letech je vidět, že jedí pro radost. Vyhledávají zdravé, chutné, kvalitní potraviny s příběhem nebo historií.

---

Mozzarellart. Je prvním výrobcem ručně vyráběné mozzarelly v Praze. Tento obchod a jeho koncepce ruční výroby jsou naprosto jedinečné v celé republice. Pozoruhodností je propojení "italské tradice a českého mléka", které umožňuje vytvářet sýr s výjimečnou kvalitou a svěžestí.